Až budu velká, budu slavnou klavíristkou!

Zeptejte se v mateřské školce dětí, čím budou, až bude velcí, a uslyšíte pestrou škálu povolání od těch  nejserióznějších až po ty nejbláznivější, typu popelář, princezna, provazochodec, kosmonaut atd. Argument, že tím se jen stěží uživí, pro děti nic neznamená. Děti se nebojí, že by v budoucnu nebyly tím, čím si  předsevzaly. Budou tím, čím chtějí být, a hotovo tečka. Žádná diskuze se nepřipouští. Mají svůj cíl a jdou si zatím. Přípravu už v tak mladém věku rozhodně nepodceňují. Malý provazochodci zkouší svou chůzi zprvu po zábradlí i přes protest mámy, že to je nebezpečné. Malé princezny se pečlivě připravují na svou kariéru před zrcadlem v maminčiných šatech a s opravdickou rtěnkou na pusince. Popeláři neunikne sebemenší poklad skrytý v popelnici před domem, a to i přesto, že ho máme potom pokaždé nažene do koupelny a vydrhne ho od hlavy až k patě. Příprava na budoucí povolání přece vyžaduje i nějaké ty oběti!

  Zeptejte se zaměstnanců v open spacu nadnárodní banky, jestli jsou tím, čím chtějí být. Jestli je jejich práce naplňuje a baví. Podle výzkumu Chicagské univerzity, by mělo 65% odpovědět, že jsou spokojení. Ale co zbylých 35% procent? A co když jste sice posledních pět let patřili do skupiny oněch  spokojených 65%, ale včera jste se probudili a zjistili jste, že začínáte rozumět té skupině nespokojené se svou prací. A co když se vám v noci zdál váš dětský sen, že máte vlastní cukrárnu a vy pečete ty nejlepší kremrole a větrníky ve městě. Rozum dospělého člověka vám jistě napoví, že na sen bude nejlépe rychle zapomenout a to prací, která vás tak poslední léta bavila a spolehlivě vám platí hypotéku, inkaso, rodinné dovolené, vaše milované auto, kabelky a botičky pro dámy, technologické vychytávky a golf pro pány... .... Ano dospělí pohled od pohledu dítěte se často velmi různí, a určitě je tomu tak i správně. Na druhou stranu, je správné zapomenout úplně na dítě v sobě, kterým jste byli?

Syndrom vyhoření můžeme definovat jako skupinu příznaků z oblasti emocí: sklíčenost, popudlivost, bezmocnost, z oblasti postojů: nechuť, cynismus, zapomínání, nesoustředěnost, a z oblasti mezilidských vztahů: snížená ochota pracovat s lidmi, stažení se, soukromé konflikty. Často si syndrom vyhoření projevuje na zdravotního stavu. Vyhoření se týká zejména oblasti práce a je typické citovým a mentálním vyčerpáním.

 Vyhoření se odehrává na pozadí osobnosti člověka, proto je dobré začít právě tam. Základ úspěchu je si přiznat, že se necítím šťastný a že mi něco schází. To je dobrý předpoklad k tomu, aby se něco mohlo změnit k lepšímu. Běžte dál více do sebe. Odpovězte si upřímně, kdy jste se naposledy cítili vyrovnaně, spokojeně a šťastně. Zkuste si popsat tuto životní etapu a možná přijdete na to, v čem se liší od fáze, ve které se nacházíte právě teď. Běžte dál v rozhovoru se svým tichým já, které bylo často potlačováno díky stresu v práci, v rodině či ve vztahu. Zrevidujte si své plány, naplněné či nenaplněné ambice, svůj žebříček hodnot, své rezervy.... ... Máte-li však pocit, že poznávání svého hlubšího já je jako objevování velké tmavé jeskyně, ve které se ztrácíte, máte panický strach z té tmy a bezmocnosti, neváhejte hledat pomoct u psychologa, který vám pomůže projít cestou sebepoznávání.

  Řešení vyhoření je vždy ve vás. Stačí ho jen objevit. Zní to lehce, ale jak už to bývá, v praxi je to mnohem složitější. Chce to čas. Žádná rychlá radikální řešení. Právě zpytováním sama sebe a poznáváním potlačeného já často zjistíte, že vám stačí ke spokojenosti a znovuobjevené radosti z práce jen málo. Možná vám pomůže strávit více času s vašimi ratolestmi nebo ratolestmi přátel. Koukněte se na svět jejich dětským nekomplikovaným pohledem. Vezměte si dlouhou dovolenou a procestujte místa, které jste vždy chtěli vidět. Možná potkáte na cestách řešení, které jste doma či v kanceláři přehlíželi. Při nejmenším si aspoň odpočinete. Promluvte si upřímně se svým nadřízeným o vašich pocitech. Možná vás překvapí, jak sami si často komplikujeme naše životy zbytečnými požadavky, očekáváními a předpokládanými očekáváními druhých. A dojdete-li k závěru, že vaše bankovní kariéra už není pro vás a jedině život za pultem v cukrárně vás učiní šťastným, pak budete vědět, že jste nejednali ukvapeně a že voňavý život laskonek a větrníků je ten váš.