Chtěl bych dojít Tvého světa
z něhož jsem byl vypuzen.

Hledám své stopy jenž by nasvědčovaly, že tudy jsem vyšel a tudy mám jít..

Ale nejsou zde zaváté šlépjeje,
ani otisky bot v zaschlé hlíně,
aby se ujaly tápající mysli
a vedly chabnoucí údy.

Údy se vyčerpají snadno
ale srdce naň nehledí
žije si vlastním životem.

Nepodléhá nahotě nevíry a sžírající vyprahlosti kolemjdoucích
stejně jako mořská caravella v bezvětří někdy pluje
a nikdo neví proč

Vržen vprostřed moře jdu
žádných stop za mnou není.

Přesto znovu a znovu věřím, že to se vracím
tam kde je můj tep
tam kde mým plachtám vane vítr.