Tereza z Davle

Povídání o aktech a nejen o nich
Kavárna galerie Leica je nezvykle plná. Lidé sedí u stolků, na schodech, na parapetech oken, stojí, opírají se o zeď či knihovnu a já jdu zase pozdě. Drobnou blondýnku stojící vedle Adolfa Ziky neznám, ale domyslím si (logicky), že to bude Tereza. Využiju malé pauzičky a protáhnu se rychle dozadu a sedám si na parapet okna vedle Péti, která mi drží kamarádsky místečko. Nasazuju si rychle brýle, abych si mohla prohlídnout fotografie běžící za zády Terezy a Adolfa. Atmosféra v místnosti je víc než přátelská a uvolněná. Tereza se zbavuje počáteční nervozity a vtipně odpovídá na Adolfovy otázky. Pro mě nadšenou fotografku amatérku je poslouchat Terezu, jak přiznává, že neví jak dosáhla tohoto či tohoto a že obyčejně zkouší, jak co vyjde či nevyjde, velkou inspirací a povzbuzením. Nelze se neusmát při jejich hláškách: " A tuhle mám i vostrou, ale tahle máznutá se mi prostě líbí víc." "Myslíš tuhle šmouhu? Ne to nebyl záměr..., ale je to hezký, máš pravdu." "Já nepoznám, co je dobrá kompozice nebo špatná. Mě se to buď líbí nebo nelíbí"... ... ... Povídání s Terezou a Adolfem plyne příjemně a hlavně nebezpečně rychle ke svému konci. Kavárnou se rozezní dlouhý potlesk a všichni se rychle zvedají, aby si aspoň na chviličku utrhli Terezu pro sebe. Já procházím gelerií a vychutnávám si kouzla fotografií, na kterých je tak půvabně zachycena křehkost a ženské krásy s často drsnou maskou pro své okolí. Fotografie Terezy z Davle mají svůj vlastní život a příběh, který když jim dáte šanci, vám sami povypráví. Aspoň mně se tak stalo.

V těchto dnech můžete vidět výstavu v Galerii Leica od 7. 4. — 1. 5. 2011.
http://www.lgp.cz/cz/udalost/vystava/tereza-z-davle-grandhotel.html