Antonio

Catania. Sicilské město hříchu. Město z temnou pověstí. Šedé. Nevlídné. Omítky domů nesou ještě známky z dob náletů z druhé světové války. Zatímco hlavní třída Via Etnea je plná života a ruchu, vedlejší uličky jsou nápadně prázdné, klidné a tmavé. Slunce rozpalovalo zaprášené ulice a ve vzduchu se mísila vůně moře, slunného léta s výparem z aut a všudepřítomných vesprů. Lidé pospíchali na odpolední siestu.

Emma vše sledovala s velkým zaujetím. Loudavým tempem se procházela po catanských ulicích, nasávala všechno dění kolem sebe, v ruce velký kornout zmrzliny. Labužnicky si vychutnávala rozplívající se chuť hořké čokolády a mintové zrmzliny. Každou chvíli se zastavila a pozorovala výlohy butiků, sedící dělníky na okraji kašny, potulující se psy ležící ve stínu, antické vykopávky v prostřed náměstí, pokřikující trhovce , mladé dívky jedoucí na růžovém vespru… … … Emma naplno do sebe vpíjela atmosféru města.

Antonio. Usrkával z šálku silné espresso bez mléka, bez cukru. Na stolku byly rozevřené noviny. Sem tam otočil list, ale nečetl jej, jen ho letmo přeletěl pohledem a dál přes tmavá skla brýlí sledoval ruch v kavárně. Displej jeho mobilu se rozblikal. Pravidelná vibrace rozechvěla tmavou hladinu esspresa. Ale Antonio seděl bez povšimnutí a stále se zaujetím sledoval děj kolem sebe. Pohledem se zastavil u výlohy. Se zalíbením pozoroval neznámou dívku, která stála u pultu se zákusky a nemohla se rozhodnout pro ten správný. Líbilo se mu, jak se soustředí, jako by šlo o zásadní rozhodnutí. Její plné rty se šplulily jako by chtěly ochutnat z každého aspoň trošku. Na čele se jí krátce zavlnila mělká vráska, kterou v krátkém okamžiku vymazal úsměv. Její obličej se rozzářil upřímnou radostí nad mandlovo-pistáciovým dortíkem. Antonia z jeho zábavné podívané vyrušil opět telefon. Tentokrát ho však již zvednul.

" Ciao"

Poslouchá hlas v telefonu a po očku ještě sleduje přes sklo odcházející neznámou dívku s dortíkem.

"Non ti preoccupare! Sarò lì in quindici minuti."

Položil telefon. Ještě ve stoje dopíjí esspreso a druhou rukou vytahuje z kapsy bankovku a pohodí ji na stůl. Letmým pohybem si upraví vlasy a pospíchá ven. Ven do sluncem zalitých ulic Catanie.

Na římsu kašny dopadaly kapky vody. Jemný vánek sem tam poponesl zbloudilý pramen a osvěžil kolemjdoucí. Slunce protínalo prameny tryskající vody a rozehrálo duhový opar všude dokola. Emma se snažila sluneční hrátky s vodou zachytit foťákem. Položila na okraj římsy svůj nakousnutý dortík, přehodila popruh foťáku kolem krku. Zkoumavým pohledem mapovala malebné náměstí před Theatro Massimo Bellini a hledala to nejvhodnější místo, odkud by mohla fotit. ... .... .... ...

... ... ...

... ... ...

(pokračování)